Píšeme zahradou, zahrada píše námi

Vejít živým plotem či rezatou brankou do zahrady značí vepsat si do tváře mimoděký úsměv. K tomu i vnitřní vlnku nitra, kterou nikdo nevidí. Přesto je cítit. Pohřeje. Někdo to vnitřní oko kdysi ztratil a nemá stání. Jiného pronásleduje v jeho klidu ta vůle všeho kolem růst a kvést. Nikdy ze své zahrady nevykročil. Klíče ale občas potřebujeme všichni. Tak naše zahrada píše námi, tím kam rosteme, jdeme, kveteme i vadneme. Voníme a barvíme plody našeho života. Proto my, kteří píšeme zahradou, zůstáváme na krok mezi těmi světy. A jsme oknem do něj. Pro vás. Abyste nezapomněli a mohli si číst. Otevřít okenici jako další stránku.